E-knihy milované i zatracované

Bylo to na jedné autogramiádě, kterou jsme v Praze měli s Danem Orálkem. Přišel mladík, že by si rád koupil a nechal podepsat knížku Můj dlouhý běh. Jasně, žádný problém. „Tedy já už jí četl,“ pokračoval nesměle. „Stáhnul sem si éknihu z Uložto. Ale líbila se mi, tak jí chci mít koupenou. A podepsanou.“

Díkybohu, že se občas najdou napravení hříšníci. Ale moc jich nebude, proč si něco nalhávat. Asi není náhoda, že poměr prodaných paperbacků a e-knih byl u zmíněného titulu dost tristní, nějakých 50:1. Ačkoli e-kniha byla o třetinu levnější a patřila v žánru k těm cenově dostupnějším. Tržby se nedaly nazvat honorářem, spíše spropitným.

Přesto mám e-knihy rád. Nebudu polemizovat s tím, že klasická kniha má svoje kouzlo, papír obvykle krásně voní, stránky šustí, v knihovně se všechno hezky vyjímá a tak dále. Jistě je to pravda. Škvoreckého nebo Seiferta bych si jako e-knihu nikdy nekoupil.

Čtečku Kindle jsem si obstaral už v roce 2011 a dneska v ní mám zhruba 250 knížek. Všechny legální, samozřejmě. Mám úctu k práci druhých – a zejména k práci, která mě ne sice živí, ale občas nějaké ty příjmy zajistí. Ale to sem nepíšu, abych se dojatě chlubil. Na začátku mě nenapadlo, že bych to mohl dotáhnout na takové číslo. Nejdřív jsem totiž začal s předplácením zahraničních novin, tehdy byly verze pro Kindle dost populární. Stály pár babek, ale brzy jsem zjistil, že každodenní nálož stránek v angličtině a němčině nemám šanci učíst, ani kdybych jezdil do práce tři hodiny metrem. Přešel jsem tedy na knížky, u nich přeci jenom není potřeba okamžité konzumace.

Taky jsem to zkoušel nejdřív s cizinou. Přesněji s Kanadou a Amerikou. Byla to úžasná změna. Dřív jsem při objednávce papírové knihy z Amazonu čekal dva až tři týdny, než dorazí, a doufal jsem, že Česká pošta ji ve spolupráci se zahraničními kolegyněmi nezašantročí, případně neponičí. Najednou jsem žhavou novinku, co právě vyšla v New Yorku, měl ve čtečce za pár minut. Navíc levněji a bez nutnosti platit poštovné.

Za úžasný považuju i systém zasílání „sample“ nabízejících cca deset procent obsahu. Už kolikrát se mi stalo, že teprve ty mě přesvědčily, abych si koupil knížku, u níž jsem si nebyl zkraje jistý. A naopak mě párkrát odradily od dílka, jež sice mělo věhlasnou reklamu a skvělé hodnocení, ovšem po pár minutách mě neskonale nudilo.

Papírové knížky si už v cizině kupuju výjimečně. Tak dvě, tři do roka. Většinou takové, co se dají sehnat pouze v antikvariátech a jejichž e-verze neexistuje.

S českými mi to ještě pár let trvalo. Ale pak jsem si řekl, že dost jich přečtu jenom jednou a dál se k nim nevracím, je to pro mě obyčejné spotřební zboží, jako třeba detektivky, tak proč plýtvat papírem, penězi a místem v knihovně. Proto počet domácích a zahraničních e-knih už teď u mě bude přibližně vyrovnaný.

Byť mám jako čtenář e-knihy rád, tak jako nakladatel jsem se k nim nehrnul s nadšením. Nechtěl jsem do nich investovat svůj čas (zvlášť při očekávání věcí z druhého odstavce) a hlavně už s přípravou papírových jsem měl starostí až nad hlavu. Ani poptávka nebyla kdovíjaká. Jednou za pár měsíců přišel mail, jestli knížky nejsou k dispozici i v elektronické podobě, moji vysvětlující odpověď čtenáři většinou chápali. Můj dlouhý běh tedy vydala v roce 2014 Mafra, a když po dvou letech vypršela původní licence, ani jedna ze stran neměla zájem pokračovat. Čísla prodejů byla mizerná, jak popsáno již výše.

Ke všemu český trh s e-knihami jako takový je v dost neduživé kondici. Nejen kvůli nelegálnímu sdílení a DPH ve výši 21 procent, ale i kvůli archaickému, nekompetentnímu přístupu některých prodejců. To je ovšem téma na jiný text, třeba jindy.

Přesto jsem se před pár týdny pustil z více méně studijních důvodů do produkce dvou e-knih, na něž mám aktuálně publikační práva. Myšlenku vyrobit si je sám jsem poměrně brzy vzdal. Ne že by to bylo až tak složité, ale nějakou tu hodinu by získávání know-how spolklo a neměl jsem moc chuti ani důvodů utrácet svůj čas tímhle směrem. Spíše mě zajímalo, kde a jak si e-knihu nechat vyrobit, co všechno to obnáší a za kolik, jak se zobrazují na různých čtečkách, které formátování je nejlepší, jak se budou prodávat atd. Běžné provozní prkotiny.

Od května jsou tedy Můj dlouhý běh i Můj divoký hokejový život na světě i v elektronické verzi. Bohatší o tisíce korun opravdu nejsem, ale o spoustu důležitých zkušeností ano. Časem se budou hodit. A na Uložto je nenajdete. Ty zkušenosti, knížky už možná ano.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *