Jak se stát kanadsko-americkým publisherem

Myšlenka udělat z knihy Můj divoký hokejový život ještě My Wild Hockey Life a pokusit se ji vydat v zahraničí ve mně definitivně uzrála loni v půlce prosince. Roli v tom sehrály i přibývající e-maily z Kanady, USA, Německa, ale i Kataru (opravdu jeden takový přišel) s dotazy, jestli knížka bude mít taky anglickou verzi. Nejdřív jsem měl asi deset argumentů, proč to nejde a že je to nesmysl. Ale nakonec jsem si řekl, že minimálně za pokus to stojí. Podobnou příležitost nemáte osmkrát za život.

Je jasné, že kdyby Miroslav Fryčer většinu kariéru odehrál v Calgary nebo Pittsburghu, nikdy bych se do toho nepustil. Toronto je však jiná galaxie. Velký trh a město posedlé hokejem. Aspoň se to pořád dokola říká. Na žebříčcích nejprodávanějších hokejových knih v Kanadě je asi polovina TOP 10 obsazená kousky, co se nějakým způsobem vztahují k Maple Leafs. I lehce podprůměrně úspěšné dílko by pro místní nakladatele mohlo být zajímavé, říkal jsem si.

Jenže najít nakladatele nebude jednoduché, to mi bylo jasné. Knižní svět tam funguje jinak než u nás. Je mnohem koncentrovanější. Asi osmdesát procent trhu ovládá pět korporací zvaných Big Five, což jsou filiálky velkých newyorských nakladatelských domů. A žádný z nich se s vámi nebude bavit, pokud nemáte literárního agenta, který nabízí rukopisy a případně potom za provizi 15 % z autorova honoráře dojednává smlouvy. Když do nakladatelství pošlete text, odpovědi se nedočkáte. Ani zamítavé.

Drobný problém je v tom, že sehnat agenta je pro nováčky téměř nemožné. Nebo ho klidně může hledat pár let. Agenty totiž zajímají pouze potenciální autoři bestsellerů a z nich hlavně takoví, kteří budou úspěšné knížky schopni chrlit aspoň každý sudý rok. Ani jsem to nezkoušel.

Naštěstí v Kanadě existují ještě indie nakladatelství. Slovo indie znamená, že jsou nezávislá na velkém byznysu – nicméně závislá jsou obvykle na grantech a státních dotacích. Často vydávají pouze kanadské autory nebo spisovatele přímo z provincie, odkud dostávají peníze, některé se specializují jenom na poezii, nebo ženskou literaturu, nebo produkci původních obyvatel, nebo na LGBT komunitu.

Přesto jsem našel jedno přímo v Torontu, středně veliké, které vydává i hokejové knížky, jež nejsou prvoplánové blockbustery spojené se jmény velkých hvězd. Navíc v kategorii non-fiction se nebrání ani cizincům. Jo, to by mohlo být ono!

Zbývala maličkost. Nechat si přeložit ukázku rukopisu a poslat ji i s motivačním dopisem, osnovou a životopisem do nakladatelství. Je to celkem složitý proces, ne že ne. Existují jasně daná pravidla, jak taková ukázka má vypadat, jaký font a velikost písma smíte použít, jaké má být řádkování, jak velké okraje, co musí být v záhlaví a co v zápatí, kolik entrů má oddělovat název kapitoly od prvního řádku textu atd.

Ale to jsem v první chvíli neřešil. Důležitější bylo sehnat překladatele, který by byl v relativně brzké době schopen a ochoten přeložit mi tři kapitoly na ukázku. Věděl jsem, že to jednak musí být literární překladatel a jednak rodilý mluvčí. Což je kombinace, která se v Česku nehledá úplně snadno. Nakonec se díky kamarádovým konexím podařilo. Pan Andrew Oakland (mj. překládá do angličtiny Kateřinu Tučkovou a Jiřího Hájíčka) souhlasil a na konci února dodal přeložené tři kapitoly. Skvěle přeložené, jak jsem schopen posoudit na své úrovni angličtiny.

Teď už jen poslat všechny potřebné věci e-mailem do nakladatelství v Kanadě a počkat na jejich nadšenou reakci!

Odpověď přišla prakticky okamžitě. Dvě věty, kde mi oznamovali, že nabízený rukopis je vůbec nezajímá. Samozřejmě napsané taktně a slušně. Ani se neobtěžovali si ukázku přečíst, odhaduji podle rychlosti zamítnutí.

Když jsem si pak dodatečně a podrobně pročítal profil nakladatelství, asi jsem pochopil. Jsou leví až za roh. Těžko je mohl fascinovat příběh hokejisty, který emigroval z komunistického ráje. Možná kdyby do Kanady utekl před Pinochetem… No nic, je to jejich byznys.

V té chvíli jsem projekt My Wild Hockey Life pohřbil. Zkusil jsem, nepovedlo se. Nedá se nic dělat. Ale už druhý den jsem si řekl, že bych si knížku mohl i v cizině zkusit vydat sám. Vím, že to není nepřekonatelně těžká věc a že za Atlantikem má self-publishing velkou tradici i silnou pozici.

Nejdřív jsem musel vyřešit dva základní předpoklady. Musel jsem doufat, že práva na užití titulní fotky v Severní Americe nebudou stát majlant a že překladatel bude mít chuť i čas přeložit do konce července zbytek rukopisu. Obojí naštěstí během několika hodin klaplo. Podepsal jsem dvě smlouvy a už nešlo cuknout.

Dneska vím, že na jaře jsem měl v mnoha ohledech trochu naivní představy. Naštěstí jsem je stihl včas korigovat.

A času bylo dost. Při čekání na přeložení rukopisu jsem přečetl asi dvanáct knížek o tom, jak vypadá trh v Kanadě a USA, co všechno obnáší self-publishing, jak funguje Amazon (jako zákazník to vím skoro dvacet let, ale pohled do „střev“ je úplně jiný), jak se vnutit na iTunes, jak se dostat do nabídky velkodistributora, jak se liší typografie jejich knih od našich, jaké obálky fungují na zámořském trhu (stručně řečeno: pod vlivem Amazonu už není důležité, aby vypadala hezky, když ji vezmete do ruky, ale aby vás zaujal náhled na mobilu nebo obrazovce počítače). K tomu jsem musel nastudovat publisher guide Amazonu i dalších firem. A zaregistrovat se na americkém berňáku.

Celý systém Amazonu a spol. funguje na principu print-on-demand. Tedy nevytisknete x tisíc kusů, které pak někde sami skladujete a distribuujete. Jednak je to drahé a jednak by se to z Evropy dost složitě řídilo. Místo toho na server pouze nahrajete obálku i vnitřní blok v PDF, a teprve když si knížku někdo objedná a zaplatí (ať už koncový zákazník nebo knihkupectví, případně knihovna), Amazon ji vytiskne a pošle. Celý proces trvá jeden den, spíše jenom pár hodin. I díky tomu je knížka ve všech e-shopech vedená jako In Stock. Je to vlastně geniální, nikdy se nevyprodá a neřeší se dotisky. Podobně jako u e-knihy, kterou jsem si pochopitelně taky nechal udělat. V Bangladéši.

Pro úspěch každé knížky jsou důležitá hodnocení čtenářů. Na Amazonu, na Goodreads i kdekoli jinde. Nemůžete si dovolit dát na trh nedodělek šitý horkou jehlou. Jak nemáte aspoň čtyři hvězdičky z pěti, jste mrtví. Proto jsem věděl, že překlad musí dostat do ruky nejen korektor, ale taky profesionální copy editor, který vychytá všechny detaily, ohlídá hokejovou terminologii i slang, posoudí, co je pro čtenáře v zámoří srozumitelné a co je třeba dovysvětlit, jestli jsou správně všechny ty jejich pomlčky a uvozovky, sjednotí styl užívání čísel a číslovek. Naštěstí v Kanadě jsou editoři vážené povolání a mají dokonce svoji asociaci. Přes ni jsem se dostal k editorce, která se specializuje na hokejovou literaturu a v portfoliu má životopisy několika superhvězd NHL. Dočistit text odkudsi z východní Evropy pro ni zřejmě představovalo zajímavou výzvu. Asi i díky tomu, že je fanynkou Maple Leafs. Byla to skvělá spolupráce a hodně jsem se při ní naučil.

Na konci července byl hotový překlad, na konci srpna zeditovaný a zkorigovaný text a v září grafická podoba knihy i e-kniha. Pak ještě nechat si udělat zkušební kousky v několika zahraničních tiskárnách a stanovit si release date. Nakonec nám vyšlo na 11. října 2018. Na den, kdy Toronto hrálo v Detroitu, taková drobná libůstka.

Kanadský a americký trh je obrovský, ale ani tam nestačí hodit knížku do placu a se založenýma rukama čekat, že se začne prodávat samospádem. Marketing je stejně důležitý jako kvalitní text a obálka. Možná ještě důležitější. Třeba bývalý brankář Curtis Joseph, který své memoáry vydal týden po nás, jenom v prvním měsíci absolvuje asi dvacet autogramiád po celém Ontariu, k nim rozhovory v televizích, rádiích, novinách. Tomu se z Prahy a Znojma těžko konkuruje.

I když – slovo konkurence je relativní. V rámci žánru jsou si jednotlivé tituly spíše oporou než konkurencí. Díky fenoménu also bought. Když totiž na Amazonu prodáte prvních padesát kusů, začne se na produktových stránkách podobných knih váš titul objevovat ve výběru „ostatní zákazníci si k této knize kupují i tyhle“. Skvěle vymyšlené. I proto, že papírová kniha obvykle stojí kolem 20 CAD a poštovné zdarma je od 35 CAD, vyplatí se koupit si dvě. Kdo ví, třeba se k zajímavým prodejům vyškrábeme na zádech Josephova bestselleru.

Jelikož nemůžeme z logických důvodů pořádat signing tours, oslovil jsem aspoň některé hokejové novináře a blogery s nabídkou zaslání advance review copy. Skoro všichni měli zájem si knížku přečíst a případně o ní napsat, takže jsem si předem ověřil, že příběh, jehož jádro se odehrává před více než třiceti roky, může být zajímavý i v dnešní Kanadě. Minulý týden vyšly s Miroslavem Fryčerem velké rozhovory v Toronto Star a Toronto Sun, a jak jsem zaregistroval, reakce na ně byly velmi pozitivní.

Zatím se mi ještě nepodařilo dostat se na pulty kanadských knihkupectví. Ale nemrzí mě to. Je to dobré pro ego, jinak jsou s tím spíše starosti. Musíte distributorům dát marži 55 procent, takže z knížky prodávané za 17 dolarů dostanete ještě po odečtení nákladů na tisk zhruba tři dolary – online prodeje jsou mnohem výhodnější. Navíc knihkupcům musíte garantovat úplnou refundaci, je to industry standard. Čili za knížky, které se v obchodě poničí (u paperbacku to jde lehce…) a nebo se neprodají, jim musíte utržené peníze vrátit.

Po pouhých třech týdnech na trhu netuším, jak se knížka bude prodávat a nakolik skutečně hokejem poblázněné Toronto zaujme. Jak s prodeji zatočí Black Friday, Cyber Monday i samotné Vánoce, nebo dokonce výsledky Maple Leafs. Nechám se překvapit.

Ale vlastně to není důležité. Pro mě rozhodně ne tolik jako reakce uznávaných kanadských novinářů. Jeden z nich mi napsal: „Thoroughly enjoyed the book, Lubos. One of the craziest autobiographies I’ve read, a nice break from normal jock literature.“

Teď už vím, že tohle úžasné dobrodružství za to stálo.

2 thoughts on “Jak se stát kanadsko-americkým publisherem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *