Olympijský Woodstock, který trval jen deset dnů

Měl to být největší, nejradostnější sportovní svátek všech dob. A vlastně i byl. Do 5. září 1972, kdy mnichovský olympijský sen zničili palestinští teroristé. I tak město dodnes z dědictví tehdejší velkolepé akce žije.

Olympijský Woodstock, který trval jen deset dnů
Přes 1500 hostesek se staralo o pohodu účastníků olympijských her. (Foto: BSB/Bilderarchiv)

Ve čtvrtek 28. října 1965 měl mladý mnichovský starosta Hans-Jochen Vogel nečekanou návštěvu. Na radnici se zastavil Willi Daume, předseda Německého olympijského výboru, a položil mu otázku: „Nechtěl by Mnichov kandidovat na uspořádání olympijských her v roce 1972?“

Vogela to trochu zaskočilo. O ničem podobném rozhodně nepřemýšlel. A kdyby snad ano, nakonec by stejně měl po ruce spoustu racionálních argumentů, proč tenhle nápad považovat za nesmyslný.

▪️ Město nemá potřebná sportoviště ani infrastrukturu.

▪ Je teprve jednadvacet let po válce a Mnichov se svou nacistickou minulostí by si při volbě sotva získal sympatie světa.

▪ A hlavně Západní Německo a komunistická NDR nemají navázané diplomatické styky a roky se přou, kdo by měl zemi reprezentovat na olympiádě, jestli jeden tým, nebo dva, pod jakou vlajkou, s jakou hymnou. Ani za to se plusové body nepřipisují.

Nakonec však sociálnědemokratický starosta našel víc důvodů se pro bláznivou myšlenku nadchnout než ji zavrhnout a o dva měsíce později podal oficiální kandidaturu.

Věřil, že díky olympiádě se město zmodernizuje a přestane být milionovou vesnicí.

Věřil, že Mnichov dokáže oslnit svět a jednou pro vždy se zbaví Hitlerova stínu. Stejně jako celé Západní Německo.

Věřil, že do roku 1972 přenese to nejlepší ze svobodomyslného ducha šedesátých let.

Členové MOV překvapivě tuhle vizi podpořili – a 26. dubna 1966 dali při hlasování Mnichovu přednost před Montrealem, Detroitem a Madridem.

Přidělení olympijských her se slavilo i na mnichovských pivních zahrádkách. (Foto: Klaus-Dieter Heirler / AFP / Profimedia)

Bavoři se hned pustili do práce. Dokázali postavit nevšední sportoviště, která slouží dodnes. Město přeměnili k nepoznání a posunuli ho směrem k 21. století. O jejich olympiádě se mluvilo jako o nejzajímavější, nejbarevnější a nejuvolněnější v historii.

Tedy přesně do 5. září 1972.

V ten den palestinští teroristé zaútočili na členy izraelské výpravy a v krvi utopili nejen životy pěti sportovců, šesti trenérů a jednoho policisty, nýbrž i Vogelův sen.

Když se totiž dnes kdekoli ve světě vzpomíná na Mnichov 1972, téměř vždy v souvislosti s teroristickým útokem.

Je to pochopitelné.

Ale svým způsobem i nespravedlivé.

Protože prvních deset dnů byla mnichovská olympiáda opravdu výjimečným svátkem. Sportovním Woodstockem. Katalogovou ukázkou světa, v němž by nebylo špatné žít.

Letošní padesáté výročí je ideální příležitostí to aspoň trochu napravit.

Sdílet: Twitter Facebook