Zdeněk Nehoda a lesní ptactvo

Byl poslední červnový den roku 1984. Rozdávalo se vysvědčení na konci čtvrté třídy, a protože druhý stupeň nás už čekal v jiné škole, na rozloučenou jsme dostali knížku. Každý jinou. Mě soudružka učitelka poctila knihou o přírodě. No, neměl jsem z ní radost. Co s nějakým lesním ptactvem… Ještě víc mě to mrzelo, když jsem viděl, že kamarád, kterého asi učitelka nevyhodnotila jako studijní typ, dostal Všechny moje góly od Zdeňka Nehody (a Ivo Urbana).
Asi to na mně poznal. Protože druhý den přišel, že jestli chci, klidně mi ji dá. „Stejně jí číst nebudu,“ říkal. Nabídl jsem mu za ni lesní ptactvo a udělal nejlepší výměnu mého dětství. Asi jedinou dobrou. Byla to moje první sportovní knížka. Zhltnul jsem ji přes víkend. Obsah už si moc nevybavuju, dneska bych nedal k dobru asi žádný detail, žádnou historku. Ale něčím mě fascinovala. Mayovky i verneovky jsem měl za sebou, tohle bylo něco nového. Zvláštního. Úplně jiný zážitek než se na fotbal dívat nebo si o něm číst v novinách a ve Stadionu. Proto jsem se rozhodl, že se přihlásím do městské knihovny. Takových tam určitě budou mít plné regály. Vyplnil jsem přihlášku, zaplatil pár korun a knihovnice mě zavedla do dětského oddělení. Mezi pohádky, mayovky a verneovky. „A kde jsou knížky o sportu?“ zeptal jsem se, když jsem se zklamaně rozhlédl po policích. „No, to bys, Luboši, musel jít do oddělení dospělých.“ A tak jsem šel. Mezi knížky pro děti jsem se už nevrátil. Četl jsem jednu sportovní po druhé, jak mi přišly pod ruku. Životopisy, historické publikace i odbornější věci. Spoustu titulů si pamatuju i po víc než třiceti letech. Velcí bílí muži. Malá encyklopedie ledního hokeje. Čekání. Bráchové. Zlatý expres. Můj dres číslo 1. Plná bedna šampaňského. Od Atén po Moskvu. Než jsem skončil základku, měl jsem všechny sportovní kousky z knihovny přečtené. I s těmi, které jsem si koupil za ušetřené kapesné nebo je dostal jako dárky, to dělalo něco přes stovku. To vím poměrně přesně, protože dlouho jsem si je zapisoval do seznamu. K dalším jsem se dostal, když jsem si v prváku na gymplu vyřídil průkazku i do okresní knihovny, kde byl větší výběr. Ještě nějaký čas pro mě jiné čtení neexistovalo. Pokud tedy nepočítám povinnou četbu. Kdo ví, jaký člověk by ze mě vyrostl, kdybych se o prázdninách 1984 místo do Zdeňka Nehody začetl do lesního ptactva. Možná chytřejší, vzdělanější. Ale spokojenější asi ne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *