Poslední hokejoví emigranti

Ještě v roce 1989 utíkali českoslovenští hokejisté za snem o NHL. Poslední z nich dokonce 4. listopadu.

Poslední hokejoví emigranti
Petr Nedvěd prokázal nebývalou kuráž, když se v sedmnácti letech rozhodl emigrovat do Kanady. (Foto: Michal Růžička / MAFRA / Profimedia)

Ve středu 15. listopadu 1989 uspořádalo vedení hokejového svazu setkání s novináři, aby je seznámilo s chystanými novinkami ohledně uvolňování hráčů do zahraničí, hlavně tedy do NHL.

I sportovní funkcionáři chápali, že svět za okny kanceláří se mění.

Vždyť v létě 1989 směli bránou do NHL konečně projít členové slavné Larionovovy pětky, koše v NBA stříleli první sovětští basketbalisté – a ze zámoří se oficiálními kanály ozývali zájemci o služby Vladimíra Růžičky (Edmonton) nebo Zdena Cígera (New Jersey).

Hlavní zamýšlená změna spočívala ve zrušení věkové hranice. Ta se postupně z dvaatřiceti let snížila na osmadvacet, čehož v roce 1988 využili mistři světa Igor Liba (Rangers) s Dušanem Paškem (Minnesota) a po následující sezoně i Miloslav Hořava (Rangers).

Novým kritériem mělo být absolvování aspoň jednoho olympijského cyklu v národním týmu.

Dál se však počítalo s tím, že nebude smět odejít každý, kdo z kapitalistické ciziny dostane nabídku. Cesta do NHL, případně Švédska a Finska, měla být otevřená pouze elitě. Vedle inkasování deviz totiž svaz viděl hlavní přínos uvolňování hráčů v tom, že z jejich výkonnostního růstu bude mít prospěch reprezentace.

Jenže už tři dny po setkání s novináři bylo v Československu všechno jinak. I připravované hokejové směrnice smetla se stolu nečekaná vlna společenských změn.

Přes oceán sledovali situaci taky tři mladí hráči, kteří odmítli čekat na perestrojkové ústupky, a ještě v roce 1989 utekli za snem o NHL.

Petr Nedvěd v lednu.

Jiří Látal v srpnu.

Tomáš Kapusta v listopadu.

Tady jsou příběhy posledních hokejových emigrantů:

Sdílet: Twitter Facebook