Když jsem loni v říjnu vydával v Kanadě anglickou verzi knihy Můj divoký hokejový život (více ZDE), byl to ve všech směrech krok do neznáma. Byť jsem nastudoval přes desítku knížek a příruček o tom, jak funguje trh v zámoří, šlo o velmi limitované know-how. Většina rad a doporučení se týkala amerického prostředí, navíc žánrů ze škatulky fiction. A veškeré české zkušenosti mi pochopitelně byly téměř k ničemu. Po půl roce je ideální čas srovnat představy s realitou.
Ohlasy
O knížce My Wild Hockey Life obšírně referovaly listy Toronto Sun a Toronto Star, prvně jmenovaný ji dokonce zařadil na seznam doporučených vánočních dárků. Já i Miroslav Fryčer máme hodně pozitivních ohlasů od čtenářů ze zahraničí. To je vždycky příjemné, pochopitelně. Co se hodnocení na Amazonu, Goodreads a podobných webech týče, jsou velmi dobrá, řekněme v průměru čtyři hvězdičky z pěti. Není jich však moc. Tady jsem ale od začátku hrál férově. Nesjednával jsem si předem žádná hodnocení, jak se to v branži obvykle dělá – však některé knížky hned v den, kdy vyjdou, už mají na Amazonu zástup nadšených pětihvězdičkových recenzí. Přišlo by mi to nedůstojné. Možná bych prodal víc kusů, ale je mi to zkrátka proti srsti.
Prodeje
Vůbec jsem neměl představu, v jakých číslech se budu pohybovat. Nastat asi mohly obě krajní varianty, nakonec jsem někde uprostřed. Bestseller se bohužel z knížky nestal 🙂 Ale propadák taky ne. Byť přiznávám, že když jsem po prvních dvou týdnech měl prodaných asi jedenáct kusů, z nichž tři si koupil kamarád z Toronta, nebyl jsem právě optimista. Nakonec se z knížky stalo to, čemu se říká steady seller. Zboží s pomalejším startem, které se po dosažení svého maxima dlouho prodává přibližně stejným tempem, bez větších výkyvů.
Stále platí, že každý kus prodaný v Kanadě nebo USA považuji za malý zázrak. Konkurence na globálním trhu je jednoduše obrovská. Minulý rok vyšlo v zámoří na čtyřicet (!) novinek o hokeji, různé kvality a různého zaměření. K nim je třeba připočíst mraky ostatních sportovních knížek i věci, co byly vydány v předchozích letech a stále se prodávají.
Sečteno a podtrženo: jsem zhruba na polovině cesty k dosažení účetního break evenu (část nákladů beru tak, že kdybych žádný překlad nevydával, stejně bych je „ztratil“ na daních, sociálním pojištění a zálohách) a na třetině cesty k dosažení reálného.
Chyby
Bylo by divné, kdybych jich pár nenasekal. Naštěstí žádná nebyla fatální.
V říjnu a listopadu mě nemile překvapovalo, že na prodejní stránku Amazonu zavítá hodně lidí, ale procento uskutečněných nákupů je nízké. Mohla za to špatná anotace. Napsaná byla příliš…česky. Rozvláčně, chyběla ji americká přímočarost a taky jsem asi akcentoval témata, které tamní lidi podle všeho neberou. Proto jsem se podíval na články, co o knížce vyšly, a v nové, zkrácené verzi anotace jsem vypíchl věci, které nejvíc oslovily kanadské novináře. Na prodejích se to projevilo okamžitě.
Druhou chybou bylo, že na jednom velkém distribučním kanálu (svět minus Amazon) jsem u paperbacku přistoupil na industry standard, tedy 55 procent provize pro distributory a knihkupce s právem po čase vrátit neprodané nebo poničené knížky, kde bych jim musel utržené peníze vracet. Udělal jsem to v domnění, že tím budu zajímavý i pro knihkupce.
Jediným výsledným efektem bylo, že mi predátorské e-shopy začaly kazit ceny. Řeč je o firmách, které zboží nemají skladem, ale na internetu ho nabízejí, a teprve ve chvíli, kdy si ho někdo koupí, ho od distributora objednají a prodají. Velkorysá provize jim umožňovala srazit cenu na úroveň, kam jsem já na Amazonu jít nechtěl a ani nemohl.
Přišel jsem tím o pár tisíc korun, proto jsem po dvou měsících tenhle způsob opustil a nastavil si svoje podmínky: provize pro distribuci 30 procent, platí se předem a neprodané ani poničené kusy se nevracejí. Na internetu jsou tedy opět nejlevnější paperbacky, které prodávám prostřednictvím Amazonu, bez třetí strany (kontrolu nad cenou e-knih mám všude stoprocentní). Paradoxně teprve v téhle chvíli jsem se dostal na pulty obchodů.
Knihkupectví
Začátkem února se najednou My Wild Hockey Life začal objevovat v knihkupectvích v kanadské provincii Ontario. V současnosti jde o třicítku obchodů sítě Chapters/Indigo. Včetně torontského Eaton Centre, což je v počtu zákazníků největší shopping mall v Severní Americe. Jelikož distribuční podmínky nejsou pro knihkupce příliš zajímavé, viz předchozí odstavec (oni si ovšem malou marži vynahradili zvýšením ceny nad úroveň doporučené MOC), objednávali na začátku knížky po jedné. Logicky, nechtěli riskovat. Teprve když se prodeje začaly hýbat, zvýšili počet objednávek. Naším největším fanouškem bude knihkupec v Oshawě, který má aktuálně v regálu čtyři kousky 🙂
Pozdní umístění do knihkupectví může mít jeden kuriózní efekt. Na opravdový vánoční trh se knížka dostane až letos. To samé platí pro Black Friday, Cyber Monday a další dny nákupní horečky.
Překvapení
Nečekal jsem, kolik potenciálních čtenářů ztratí o knížku zájem ve chvíli, kdy se dozvědí, že nebude žádná autogramiáda. Nezajímá je příběh jako takový. Knížku považují za objemnější hokejovou kartičku, kterou si nechají podepsat. Book signing tour je pro ně kolikrát i první příležitostí, jak se setkat s hvězdou NHL – na rozdíl od jiného typu autogramiád se neplatí vstupné, jenom je třeba utratit 20-30 dolarů za knížku.
Překvapil mě i mizivý počet e-knih prodaných přes Apple Books. Řečí čísel: 1,2 %. Asi mají Kanaďané pořád raději Blackberry než iPhone. Nebo nevím. Jinak podíl e-knih na celkových prodejích je aktuálně 27 %. Předpokládal jsem vyšší číslo, i proto, že e-kniha stojí zhruba polovinu toho co paperback. Zřejmě se projevuje, že většina čtenářů příběhu odehrávajícího se převážně v 80. letech bude starší a tedy věrná papíru. Nejúspěšnějším prodejním kanálem zůstává Amazon (55 %), ale v posledních měsících si stále víc ukusuje kanadský Chapters/Indigo.
V Evropě se prodeje pohybují v řádech nízkých desítek kusů. Přiznávám, že jsem čekal malinko větší zájem. S mírným náskokem vede Velká Británie, za ní jsou Itálie a Německo. Ale tyhle údaje nemusejí být kompletní: pokud si totiž knížku koupí někdo ze země, jež nemá svoji verzi Amazonu (např. Švéd nebo Fin), nedozvím se to.
Bonus
Minimálně dvakrát se stalo, že e-kniha poskočila v kanadské větvi Amazonu na první místo kategorie Hockey (viz foto). Nebudu lhát, je to velmi příjemný pocit. Bonus k nezaplacení. Doslova, protože po ekonomické stránce tohle umístění zase tolik neznamená 🙂 V Amazonu se pořadí mění každou hodinu podle aktuálních čísel a algoritmu, který vně firmy nikdo nezná. Stačí, aby si knížku koupili čtyři lidi ve zhruba stejné době, a ta pak vyletí nahoru. Právě na onu jednu hodinu, než začne zase pomalu klesat pořadím.
Bohužel se tady nenaplňuje věc, na niž Amazon láká samonakladatele a nezávislé autory. Tedy že jakmile se knížka prodere k vrcholu rankingu (v jednu chvíli jsme byli cca 1100. celkově a samozřejmě první v kategorii), nastane efekt sněhové koule a lidi si ji začnou hromadně kupovat právě proto, že je trendy. Nefunguje to tak. Nebo možná na globálním Amazonu a v jiných žánrech.
Když v lednu slavila extraliga 80 let a fanoušci v hlasování vybírali nejlepší hokejisty historie, byl pořádající agenturou za Vítkovice nominován útok Černík-Fryčer-Holaň. Nezískal moc bodů a nevešel se ani do elitní desítky. Ale to není pointa tohoto odstavce. Vtip je v tom, že žádný takový útok neexistoval. „V tomhle složení jsme se nesešli snad ani na tréninku,“ usmívá se Miroslav Fryčer, údajný centr údajně slavné lajny. „Vždyť já jsem hrál napravo, Franta Černík vlevo, centra mi nejdřív dělal Vláďa Vůjtek a pak Láďa Svozil.“