Rosie, musíš taky bránit!
Velký talent, který se nepotkal s pracovitostí. I tak v NHL hodnotili Vladimíra Růžičku. Ale ostudu tam neudělal, ostatně v jedné sezoně byl nejlepším střelcem Bostonu.
▪️ jak se Philu Espositovi nepodařilo Vladimíra Růžičku získat do Rangers
▪️ v čem odchod do NHL urychlil a v čem zkomplikoval 17. listopad 1989
▪️ o brzkém konci v Edmontonu
▪️ o sezoně snů v Bostonu a rivalitě s Jaromírem Jágrem
▪️ jak budoucího zlatého naganského kapitána vyhodili z Ottawy
Dlouho očekávanou premiéru v NHL si Vladimír Růžička odbyl 17. ledna 1990. V oficiálním zápise o utkání Edmonton-Winnipeg (6:3) byste u jeho jména našli skoro samé nuly. Nula bodů, nula gólů, nula přihrávek, nula trestných minut.
Přesto se do statistik zapsal.
Po konci druhé třetiny, za stavu 3:1, totiž skočil na led a šel uznale poklepat brankáře Billa Ranforda po helmě a betonech. Oilers za to dostali dvouminutový trest. Nesportovní chování.
Teprve v kabině se užaslý šestadvacetiletý nováček dozvěděl, že ne všechno, co se smí v Evropě, je dovolené i v NHL. Tady se po siréně upaluje rovnou do kabiny. Na led se může až po konci utkání.
Bylo to první nedorozumění během jeho čtyřleté zámořské mise.
První z mnoha.
