KNIHOVNIČKA: My Marathon
Olympijský vítěz Frank Shorter na druhý pokus našel odvahu napsat o dětství prožitém pod sociopatickým otcem.
Není nic neobvyklého, když sportovci vydají víc verzí memoárů.
A teď nemám na mysli případy jako Tomáš Řepka, že potřebujete poplatit účty, tak přijdete s dalšími vzpomínkami, teď už opravdovými. Klidně čtyřikrát za šest let.
Častější scénář je, že krátce po konci kariéry sepíší knížku, která běžným, očekávatelným způsobem mapuje jejich kariéru. Začátky, přestupy, triumfy, porážky, trénink, lidi kolem, loučení. Jsou to standardní sportovní memoáry – což není myšleno nijak pejorativně.
S odstupem několika let, nebo klidně desetiletí, se ovšem rozhodnou vyprávět svůj příběh znovu. V širších souvislostech a v detailech, o jakých si dřív netroufali psát. Buď proto, aby neubližovali žijícím blízkým, nebo jsou to témata, o nichž dřív nebylo společensky přijatelné se šířit.
Udělal to třeba třeba slavný fotbalový brankář Peter Schmeichel.
V roce 1999, to ještě hrál, vydal klasický sportovní životopis The Autobiography. O dvaadvacet let později překvapil mnohem upřímnější zpovědí zvanou One: My Autobiography. Mimo jiné v ní přiznává, že jeho otec byl v 60. letech vyslán do Dánska jako agent polské tajné služby, což do velké míry ovlivnilo i jeho dětství.
Rodinná traumata trochu jiného typu se před sedmi roky rozhodl knižně odtajnit maratonský šampion Frank Shorter. Až na druhý pokus našel odvahu napsat o dětství plném domácího týraní a sexuálního zneužívaní.
