Zdeněk Nehoda a lesní ptactvo

Byl poslední červnový den roku 1984. Rozdávalo se vysvědčení na konci čtvrté třídy, a protože druhý stupeň nás už čekal v jiné škole, na rozloučenou jsme dostali knížku. Každý jinou. Mě soudružka učitelka poctila knihou o přírodě. No, neměl jsem z ní radost. Co s nějakým lesním ptactvem… Ještě víc mě to mrzelo, když jsem viděl, že kamarád, kterého asi učitelka nevyhodnotila jako studijní typ, dostal Všechny moje góly od Zdeňka Nehody (a Ivo Urbana).

Asi to na mně poznal. Protože druhý den přišel, že jestli chci, klidně mi ji dá. „Stejně jí číst nebudu,“ říkal. Nabídl jsem mu za ni lesní ptactvo a udělal nejlepší výměnu mého dětství. Asi jedinou dobrou.

Byla to moje první sportovní knížka. Zhltnul jsem ji přes víkend. Obsah už si moc nevybavuju, dneska bych nedal k dobru asi žádný detail, žádnou historku. Ale něčím mě fascinovala. Mayovky i verneovky jsem měl za sebou, tohle bylo něco nového. Zvláštního. Úplně jiný zážitek než se na fotbal dívat nebo si o něm číst v novinách a ve Stadionu.

Proto jsem se rozhodl, že se přihlásím do městské knihovny. Takových tam určitě budou mít plné regály.

Vyplnil jsem přihlášku, zaplatil pár korun a knihovnice mě zavedla do dětského oddělení. Mezi pohádky, mayovky a verneovky.

„A kde jsou knížky o sportu?“ zeptal jsem se, když jsem se zklamaně rozhlédl po policích. Pokračovat ve čtení “Zdeněk Nehoda a lesní ptactvo”